SK Libuš

SK Libuš – 1999 Praha   1:2 (0:2)

Bohužel další prohra a velmi podobná skoro všem ostatním, kdy jsme lepším mužstvem s větším množstvím šancí, ale naše koncovka je opravdu žalostná. Dnes jsme udělali dvě hrubky během jedné minuty a hosté šli z ničeho do dvoubrankového vedení. Poločas utkání mohl nebo měl být tři, čtyři nula a namísto toho prohráváme nula dva. Ve druhém poločase máme velký tlak, ale snížit se povede až patnáct minut před koncem a to skóruje stoper Hartl. Hosté se dostali do dvou brejkových šancí se kterými si poradil Kořínek v naší brance. Naše hra je ke konci už jen jedna velká snaha, ale v obrovské křeči a herním chaosu.

Jarní část sezóny je, jak bodově, tak herně, hodně špatná, navíc někteří hráči si nedokáží přiznat své chyby a tím se tým dostává i do dost zbytečné vnitřní nervozity. Oproti podzimu máme hodně dlouhodobě zraněných, někteří hráči jsou totálně z formy, další zkrátka na tuto soutěž nemají výkonnostně a těch pár, kteří si drží celkem slušnou formu, tak ti to nejsou schopni utáhnout. Takový je fakt a tvrdá realita, kdy děláme výsledkovou ostudu sobě i našemu klubu. Musíme ještě důstojně odehrát poslední dvě kola a v létě se pořádně připravit na nový ročník. Další zápas odehrajeme v sobotu 8.6.od 17:00 na hřišti Radotína.

Nejlepší hráči z pohledu SK Libuš:   1. Šupina;   2. Nekola   3. Hartl

TJ Praga – SK Libuš   0:11 (0:3)

V tomto utkání bylo naší povinností zvítězit a připsat si další tři důležité body do tabulky, abychom se vzdálili od sestupových pozic a mohli zbývající utkání dohrát v klidu, což se nám nakonec podařilo. Díky nepozornosti vedení klubu jsme hráli skoro ve stejném čase jako starší žáci U14, a tak musela část naší sestavy opět vyjet na zápas se staršími, aby jich bylo dost, čímž jsme byli opět velmi oslabení a po nemoci chyběl i Robík.

Do zápasu jsme vstoupili velmi sebevědomě a po několika rychlých útocích po obou stranách hřiště se jako první trefil do branky soupeře poměrně brzo Luky, který prošel středem hřiště. Další množství šancí se nám nepodařilo proměnit, ale po deseti minutách se znovu prosadil dnešní střelec Mery útokem po křídle a střelou podél brankáře. Další míč po nebezpečné střele Míry dorazil do branky opět Mery a rodiče začali hromadně skandovat jeho jméno. Do poločasu již více branek nepadlo a šlo se do kabin za našeho pohodlného vedení 3:0.

Do druhého poločasu jsme klukům poradili, aby si začali více nahrávat a roztáhli hru do šířky celého hřiště a naše útoky začaly být ještě nebezpečnější. Postupně se trefili ještě Míra, Tadeáš, Láďa po rohu hlavou a opět Mery, který dosáhl hatt-tricku poprvé v této věkové kategorii a později i Tommy. Ke konci zápasu přidali další naše góly i Venca, Luky a jako poslední ještě jednou Láďa. Kromě Páji všichni, kdo byli určeni pro hru směrem dopředu. Poprvé letos jsme se dostali přes deset vstřelených branek i my a věřte, že to byl příjemný pocit.

Výborně, blahopřejeme!

SK Aritma Praha B – SK Libuš   2:1 (1:0)

Bohužel utkání vyšlo do souběhu ligového derby mezi Slavií a Spartou a zápasu našich hokejistů na MS s Ruskem o bronzové medaile. Navíc nás domácí i v tomto úmorném vedru nechali odehrát utkání na UMT!!! Což bylo pro všechny aktéry dost nepochopitelné. Opět jsme museli trochu zahýbat se sestavou a změnit několik postů.

Utkání bylo jak na houpačce. Chvílemi se hrál celkem zajímavý fotbal a naopak zase chvilkami to bylo nekoukatelné, hlavně díky špatným rozehrávkám na obou stranách. První poločas byl v celku na šance vyrovnaný, ale my již klasicky jsme neproměnili nic a tak domácí vedli jedna nula, jelikož jednu svoji šanci po naší hrubce v defenzívě dokázali zužitkovat ve vedoucí branku.

Druhý poločas pokračoval v podobném duchu, jako poločas první. Akorát ubyly šance na obou stranách. Domácím se zranil po hodině hry jeden hráč a jelikož měli vystřídáno, tak dohrávali zápas o deseti. My jsme měli celkem velký tlak, ale stále ne a ne dát gól. Vrcholem našeho zmaru byla šance Voženílka, kterou bylo opravdu velké umění neproměnit, což se mu však povedlo – neuvěřitelné. To už jsme měli přeházenou sestavu i rozestavení a domácí jsme přišpendlili na jejich polovině. Šest minut před koncem přišlo zasloužené vyrovnání, když Šupina ve skrumáži patičkou dokopl míč do prázdné branky. Vypadalo to, že se nám zápas povede otočit, ale závěr nám ve tří členné obraně nevyšel a domácí se dostali do tří slibných brejků a bohužel ten poslední v devadesáté minutě i proměnili a tak odcházíme ze hřiště již po čtvrté za sebou zcela s prázdnou.

Padla na nás malinko takzvaně deka, nedáváme góly(což nás obrovsky sráží) a navíc děláme každý zápas až neskutečné individuální chyby v defenzívní činnosti.
Další utkání odehrajeme v sobotu 1.6. od 10:15 na domácím stadiónu proti mužstvu Praha 1999.

Nejlepší hráči z pohledu SK Libuš:   1. Šupina;   2. Voženílek;   3. Ivančo, Stuchlík

SK Střešovice 1911 – SK Libuš   3:3 (4:2 p.k.) (2:3)

Souboj o čelo obrácené tabulky :-).

Zápas jsme nezačali vůbec špatně, hráli jsme v obraném bloku a vyráželi ke smrtelným brejkům. Domácí měli optickou převahu, ale my byli více nebezpeční. V 9. minutě nám vyšel rychlý přechod, kdy Ondra vysunul Maxe, který rychlostí přeběhl domácí obránce a samostatný nájezd proměnil – 0:1. Domácí se dostali k ohrožení naší branky přes svého kapitána, který několikrát zaměstnal Albiho v naší brance, ale ten byl bezchybný. V 15. minutě kluci dobře zakombinovali uprostřed hřiště, přišla kolmá nahrávka přes domácí stopery na rozběhlého Maxe, který přehodil z jedné domácího brankáře a my vedli 2:0. Kluci dál zodpovědně bránili a i se štěstím odvraceli šance domácích. Ve 23. minutě přišel asi rozhodující okamžik zápasu. Nám se podařil další brejk, Ondra vysunul v prvním poločase nepolapitelného Maxe, který šel sám na brankáře, obstřelil ho, ale k naší smůle míč skončil na tyči, ještě se míč nešťastně odrazil místo k Maxovi k domácímu obránci, který míč odkopl do pole, následoval útok domácích, ze kterého se už prosadili – 1:2. Škoda, myslím si, že kdyby jsme vedli 3:0, tak už by to kluci nepustili, ale na kdyby se nehraje a proto je fotbal tak krásný :-). Branka domácí povzbudila a nás zatlačili, z tlaku se domácí prosadili a srovnali na 2:2. O minutku později byl Ondra faulován třicet metrů od domácí branky. K míči se postavil Filip a krásnou střelou překonal domácího brankáře a my šli znovu do vedení – 3:2. A tím skončil první poločas.

V poločase jsme vystřídali kluky, kteří byli hrát za mladší žáky před naším zápasem a šli bojovat. Druhý poločas se hrál nahoru dolů, domácí nás trochu zatlačili a my hrozili z brejků. Bohužel se trefili pouze domácí, který srovnali na 3:3. My jsme neproměnili žádný z našich brejků, kdy jsme netrefili ani prázdnou branku, nastřelili čtyři tyče, ale bohužel kýžený gól už nepřidali a tak došlo na pokutové kopy, ve kterých je to vždy loterie. Za nás šel první Filip, který proměnil, Míra, který nedal. Pak Albert penaltu chytil. Poté proměnil Max a pak bohužel neproměnil dnes dobře hrající Ondra. A tak jsme na penalty prohráli 2:4 :-( a získali pouze bod.

Dnes musím všechny kluky pochválit za statečný a dobrý výkon, jen nám chybělo trochu více štěstí a kvalitnější zakončení. Nastřelit v zápase 6 tyčí je hodně :-(. V dnešním zápase hrálo 7 kluků ročníku 2006, kteří si na velké hřiště ještě zvykají, ale určitě se neztratili. Děkuji jim i jejich rodičům za pomoc.

Jen tak dál kluci, děláte nám velkou radost!!!