SK Libuš

SK Libuš – FK Meteor Praha B   5:2 (1:1)

Po nezdařilém utkání z FA Zbura kluci nastupovali na domácím hřišti proti vedoucímu týmu přeboru. Po předešlých špatných výsledcích našich ostatních týmů, jsme s obavami očekávali, že černá sobota bude pokračovat. V duchu nasazení, bojovnosti a kolektivního výkonu kluci tuto předpověď vyvrátili. Hráči hráli na doraz, nikdo se nešetřil a kluci konečně ukázali, že když chtějí, mají v sobě potenciál, který je může v soutěži udržet.

Vzhledem k tomu, že před sebou máme důležitá utkání o sestupové příčky, věříme a doufáme, že kluci nastavený trend udrží a budou o udržení v soutěži bojovat do poslední minuty. K tomu jim přejme hodně zdraví, chuť a radost z fotbalu.

SK Libuš – FK Dukla JM   3:4 (2:1)

Den po návratu z Itálie nás čekalo semifinále pražského poháru proti Dukle JM. Soupeř hraje jako my Pražský přebor a je za námi na třetím místě a tak nás čekal těžký zápas.

Začátek utkání byl v naší režii, na hosty se valil jeden útok za druhým a hned ve třetí minutě jsme se dostali do vedení Alfem, kdy výborně, tak jak po něm pořád chceme, Lukáš zatáhl míč v rychlosti do vápna a vystřelil, brankář střelu vyrazil k Alfovi, pro kterého už nebyl problém dát branku a my se ujali vedení 1:0. Dál jsme pokračovali v útočné hře a soupeř nestíhal. Bohužel jsme hezké akce nedotáhli až do konce. Hosté hráli jednoduše, dlouhé balóny na jejich útočníky. Ty jsme měli dobře pokryté a propadlé nebo odražené balony jsme sbírali a hned rychle kombinovali. Ve dvacáté minutě jsme přidali Žeňou druhou branku – 2:0. Dál jsme předváděli hezký fotbal. Bohužel jsme z šancí, které jsme neustále měli, nepřidali další branku, která by už byla asi rozhodující. Naopak z ojedinělého brejku přišel centr před naší branku, který si nešťastně srazil Martin do branky a rázem to bylo 2:1. Branka nás trochu zbrzdila, ale dál jsme byli lepším týmem. Pro některé hráče soupeře byl poločasový hvizd vysvobozením, protože už sotva tahali nohy… Do kabin se šlo za stavu 2:1 pro naše kluky.

O přestávce jsme kluky dál nabádali k aktivní hře. Bohužel druhý poločas už z naší strany nebyl tak povedený jako ten první. V osmé minutě v zápase poprvé prohrál Péťa souboj s urostlým útočníkem hostů a ten postupoval sám na Davida a s přehledem ho překonal – 2:2. Možná se na nás začala projevovat únava z turnaje a z 15-ti hodinové cesty v autobuse, ale spíše klukům začala pracovat hlava a už jsme nepůsobili moc fotbalově a čerstvě. Soupeř hrál pořád to samé, ale už byl více nebezpečný. Po naší zbytečné ztrátě soupeř kopal rohový kop, který jsme dobře nebránili, David místo aby míč vyboxoval, tak ho chtěl chytit a z následné dorážky jsme inkasovali na 2:3. To byl pro kluky šok. Kluci mobilizovali své síly a hnali se za vyrovnáním a otočením zápasu. Vyrovnal se nám podařilo Filipem Waizem, který chytře a hlavně přesně přehodil brankáře – 3:3. Chtěli jsme zápas otočit a tak se kluci dál hnali do útoku. Bohužel jsme v koncovce nebyli trpěliví a přesní a tak jsme kýženou branku do konce zápasu nepřidali, naopak jsme ještě jednou z rohového kopu inkasovali na 3:4 a na to jsme už nedokázali zareagovat.

Bohužel letos naše pohárová cesta skončila v semifinále a to je o to větší škoda, že jsme zápas, který kdyby byl ve dvacáté minutě 4:0 pro nás, nedokázali vyhrát :-(. I vyhraný zápas se dá někdy prohrát a o to jsme se dnes i my přesvědčili…
Dnes kluky musím pochválit za první poločas, který hráli výborně, jen je škoda a myslím si, že kdyby přidali třetí branku, tak by byl zápas rozhodnutý…ale na kdyby se nehraje.

Dnes jsme se znovu přesvědčili, že se pořád ještě máme co učit, ale hlavně se pořád chceme zlepšovat!!!

ABC Braník – SK Libuš  3:1 (1:0)

V neděli bylo hezké ráno a nás čekalo derby s Braníkem, kdo by se netěšil. Bohužel náš výkon nebyl k potěšení.

Domácí byli od začátku lepším týmem a my jsme se nemohli chytit. Naštěstí obrana a Houdas pracovali spolehlivě. Dopředu to bylo horší, pár náznaků sice bylo, ale Sam svoji šanci prováhal a Dimo centr Pechyče netrefil. Před koncem poločasu se náš výkon ještě zhoršil a přišel trest, když po naší ztrátě ve středu hřiště přetlačil útočník Pirčiho i Vrkyče a Miši už nemohl brance zabránit.

Začátek 2. poločasu se nám už vůbec nevydařil. Naši rozehrávku dozadu získal soupeř a ve 35. sec. bylo 2:0. Vrhli jsme se do útočení, ale Voža ani Sam svoje šance nedali. Otevřeli jsme maximálně hru a proto přišel i třetí gól. Posledních 20 minut bylo našich, ale branku jsme dali jen jednu. Škoda, že začneme hrát, až když nám teče do bot. Co k tomu říci – hrajeme sice špatně, ale co je velmi smutné, některým hráčům chybí bojovné srdce. Braník byl posledním mužstvem, který je v tabulce pod námi, takže se bojím, že už moc bodů, s naším přístupem a docházkou na treninky, neuděláme.

V sobotu nás čekají první Vršovice – tak začněte bojovat a makat!

Ravenna Eeropian Cup 2018 – (28.4.-1.5.2018)

Na rozmezí dubna a května jsme se vydali sbírat zkušenosti na výborně obsazený turnaj ročníku 2003 v Italské Ravenně. Po dvou letech, co se účastníme mezinárodních turnajů a myslím, že velmi úspěšně, když jsme ze čtyř turnajů tři vyhráli a ve čtvrtém vypadli ve čtvrtfinále. Díky tomu nás proto organizátoři oslovili, jestli bychom nechtěli jako jediný celek z České republiky na turnaji hrát. Já jsem nabídku velmi rád přijal a když jsme splnili i další podmínku organizátorů – být nejhůře třetím celkem v tabulce ve své soutěži (2.), tak už nám nic nebránilo jet do Itálie reprezentovat naší zemi, Prahu, ale především náš klub. Dostali jsme přednost před většími ale i zvučnějšími týmy z České republiky.

Na turnaji hrálo 32 týmů z 28 zemí z celé Evropy z toho 27 zemí po jednom týmů a zbytek celků byl z Itálie, v osmi skupinách po čtyřech týmech, čas byl dvakrát 20 minut. Nám do skupiny byli nalosovány týmy: Regal Sport z Rumunska, Stuvsta ze Švédska a domácí celek Rapp.LND Ravenna z Itálie.

Po 14 hodinách v autobuse jsme si tři hodinky na hotelu odpočinuli a šlo se na první zápas a v něm jsme se střetli s Rumunským týmem Regal Sport. Před zápasem jsme se zasmáli tomu, že mají dresy Atletika Madrid a šlo se na zápas.

SK Libuš – Regal Sport   0:1 (0:1)

Hned začátek utkání nám ukázal, že proti nám stojí velmi silný celek. Hrál maximálně na tři doteky, přenášel velmi dobře hru a měl velmi dobrý pohyb. My jsme po většinu zápasu běhali bez míče a do zakončení jsme se prakticky vůbec nedostávali. V zápase nás několikrát podržel David v brance a sami jsme dopředu moc nebezpeční nebyli. Soupeř byl jasně lepší a po zásluze se mu podařilo dát branku, která mu stačila na vítězství.
A také už víme, proč měli dresy Atletika. Turnaje ze zúčastnilo hodně fotbalových akademií z Evropy a rumunský celek byl jedním z nich a to akademií Atletika Madrid :-).

Kluci se pomalu vzpamatovali z herní kvality soupeře, vydýchali se z centryfugy, na které nás soupeř povozil a šlo se na večeři a ještě k moři, které jsme měli 200 metrů od hotelu. Druhý den nás čekali dva zápasy a hned ten první proti domácímu celku.

SK Libuš – Rapp.LND Ravenna   0:1 (0:1)

Zápas už byl trochu více vyrovnaný. Soupeř se po několika šancích dostal do vedení. Kluci ale bojovali a nechtěli se s prohrou smířit. Zápas rozhodla naše nedisciplinovanost, když po faulu na Alfa rozhodčí nezapískal a Alf poté soupeře zcela zbytečně trochu dohrál. Následovala přísná červená karta a my šli do deseti. I tak jsme se dostali do šancí. Péťa trefil s přímého kopu břevno a následnou dorážku jsme nedokázali dohrát. Pak jsme měli ještě jednu šanci na vyrovnání, ale i tu jsme neproměnili. A i v tomto utkání nás držel David, především z rychlých brejků se domácí dostávali do jasných šancí, které jim David chytil.

SK Libuš – Stuvsta   1:0 (0:0)

Poslední náš zápas ve skupině jsme hráli proti Švédskému celku Stuvsta. Soupeř měl z naší skupiny nejvyspělejší chlapce. Vikingové se vším co k nim patří (vysocí, svalnatí, vousatí :-)..) Sám jsme byl zvědavý, jak si s tím kluci poradí, protože tak narostlý není ani náš starší dorost.

A kluci nás velmi mile překvapili, hned od začátku jsme byli lepším týmem, dobře a rychle jsme kombinovali a soupeř nás nestíhal. My jsme jim nedávali ani metr prostoru, dobře jsme se posouvali a zdvojovali. Následné dlouhé balóny za obranu sbíral David a soupeř se vůbec nedostával do šancí. Co mě ale nejvíce překvapilo, že jsme byli důraznější i v soubojích a i ty vyhrávali. Soupeř to velmi těžce nesl a začal nás pěkně masírovat. Kdyby rozhodčí měl stejný metr jako proti zápasu s domácími, tak by Švédové dohrávali tak v sedmi. Rozhodčí když dal kartu, tak jen žlutou.
Na hřišti naštěstí vyhrála naše fotbalovost. Snad po šesti šancích, které jsme nevyužili, jsme zahrávali rohový kop, který vysoký obránci soupeře odhlavičkovali za vápno k volnému Péťovi, který nechytatelně vystřelil a my jsme se konečně dočkali první branky a šli do vedení 1:0. Do konce utkání jsme kontrolovali hru a žádný závěrečný tlak Švédů nepřišel, jen surové fauly a strkanice, které vyústily i po konci utkání, kdy se chtěl soupeř kamarádit i s naším trenérem Petrem.
Soupeř na nás ještě zkusil podat stížnost u rozhodčího, že nastoupil hráč, který dostal v minulém kole červenou (Alf). Tak jsme zavolali Alfa z tribuny, aby se jim šel ukázat, že nehrál. Ani to Švédům nestačilo, ale rozhodčí žádné nesmyslné diskuze nechtěl už vést a tak jsme vyhráli i na diplomatickém poli :-)

Ve skupině jsme obsadili třetí místo se třemi body a skórem 1:2. V osmi finále nás celek FK Petar Puaca ze Srbska. Utkání se hrálo až další den a my jsme se z umělé trávy stěhovali na dvacet kilometrů daleko přírodní hodně suchou trávu.

SK Libuš – FK Petar Puaca   0:5 (0:1)

Foukal velmi silný vítr, který s balónem dělal divoké věci. Znovu jsme nastoupili na narostlého soupeře, který za poslední čtyři roky ve své zemi v první lize prohrál pouze jeden zápas a třikrát remizoval a to hraje nejvyšší soutěž v Srbsku!!! To nám řekli až po zápase :-)))

O kvalitě soupeře jsme se přesvědčovali hned od začátku utkání, hrál velmi jednoduchý, rychlý přechod do útoku, který nám dělal velké problémy. Technicky na tom byl soupeř také velice dobře. Důkazem byla naše první obdržená branka v páté minutě zápasu, kdy soupeřův útočník v našem vápně přehrál postupně tři naše obránce a pak bez problémů překonal Davida.
My jsme se spíše jen sporadicky dostávali do brejků a když jsme se dostali do zakončení, tak jsme nebyli úspěšní. Ke konci prvního poločasu jsme faulovali a soupeř kopal penaltu, kterou hráč kopl velice dobře za tyč, ale David se tam zázračně dostal a penaltu mu chytil. Tím si vysloužil pochvalu od všech zúčastněných.
Pískal se poločas a my si mysleli, že by nás neproměněná penalta mohla dostat do hry. Bohužel v druhé půli jsme už neměli síly na zvrat a po rychlých smrtících brejcích jsme ještě čtyřikrát kapitulovali :-(. A zcela zaslouženě se Srby jednoznačně prohráli.

Tím pro nás turnaj skončil a my si alespoň mohli pořádně prohlédnout město a jít se vykoupat do ledového moře. I když se nám na turnaji moc nezadařilo, tak nás kluci vůbec nezklamali, naopak nás v zápasech, nejvíce se Švédy, mile překvapili. Na turnaji jsme byli nejmladším týmem, kdy soupeři měli až na výjimky všechny kluky ročníku 2003 (my pouze šest kluků) a fyzická vyspělost i síla byly nad naše dovednosti.
Pro kluky to jsou velmi cenné zkušenosti do dalších fotbalových let a věřím, že si turnaj pořádně užili!!! Kluci jste dobrá parta a dobrý tým. Je radost vás vidět, jak všichni držíte spolu!!!

Na závěr musím ještě velmi poděkovat firmě Pankrác a.s., která nám vysokou částkou přispěla na dopravu a my jsme si mohli cestu pořádně užít. V neposlední řadě také dopravci Auto Betty a jejím dvěma řidičům, kteří nás dovezli bezpečně tam i domů.

Moc Vám všem děkujeme!!!!