SK Libuš

SK Libuš – SK Union Vršovice B   4:0 (2:0)

Další utkání jsme sehráli v neděli v poledne na domácím hřišti na Libuši. Štuldu a Michala vyřadila ze zápasu zranění ze sobotního klání mladšího dorostu a někteří jedinci byli opět omluveni. Po delší době se vrátil na hřiště Filip S. a hráčů jsme tedy měli k utkání dostatek. Poslední výsledky Vršovic nebyly moc dobré a tak jsme se obávali, zda se neposílí několika hráči svého přeborového A týmu. Naštěstí se tak nestalo.

Do zápasu jsme vstoupili celkem aktivně, měli jsme hodně prostoru po stranách hřiště a dařily se nám přihrávky a hra na dva doteky. Soupeř byl ve většině soubojů pozdě nebo vůbec a tak bylo ve středu hřiště na všechno poměrně dost času. Znovu se nám nepodařilo první dvě šance proměnit a první gól vstřelil až po patnácti minutách Ondra střelou za hranicí velkého vápna, která se odrazila od břevna za brankovou čáru. Druhý gól vstřelil Tom hlavou po náběhu na centr z pravé strany na přední tyč a dál jsme tlačili soupeře rychlými přihrávkami a centry z křídelních prostorů před jeho vlastní branku. Do poločasu jsme nastřelili ještě dvě břevna a pískal se poločas.

Do druhého poločasu jsme posunuli Adama a Toma do zálohy, abychom mohli střídat všech sedm hráčů najednou. Po několika dalších pohledných akcích se nám podařilo vstřelit ještě dvě branky. Jednu dal Láďa odraženou střelou pod břevno a druhou po centru po rohu hlavou Šimon, který měl v tomto zápase při neúčasti Štuldy na ruce kapitánskou pásku. Nastřelili jsme ještě další dvě břevna a jednu tyčku, ale další gól už jsme nepřidali.

Výborně, blahopřejeme, další vítězství s nulou vzadu a dobrá předváděná hra.

FC Háje JM – SK Libuš   0:3 (0:1)

K poslednímu venkovnímu zápasu jsme zajížděli na Háje. Kde nás čekal velmi zarputilý soupeř. Hrálo se ve velmi brzkém čase a možná proto jsme celý první poločas prospali a jen díky dobrým zákrokům Davida a špatné koncovce soupeře jsme nedostali branku. Jedinou naší světlou chvilkou v prvním poločase byla samostatná akce Doma, který nás svým sólem a dobrým zakončením poslal nezaslouženě do vedení – 0:1. Až na nějaké náznaky šancí jsme nepředvedli nic.

O přestávce jsme se snažili kluky probudit, což se nám trochu podařilo a druhý poločas už byl úplně o něčím jiném. Kluci začali běhat, bojovat a dalo se zase na naši hru koukat. I tak se soupeř dostal k několika šancím, které naše obrana odvrátila. Ve druhém poločase jsme byli lepším týmem. Dokázali jsme proměnit (pouze) dvě šance (Domem a Hůličem) a v těžkém a bojovném utkání jsme zvítězili 3:0.

Dnes to nebyl zrovna moc povedený zápas. Kluky dnes musím pochválit až za druhý poločas, kdy začali hrát, ale první půle byla hrůza. Fyzicky jsme připraveni dobře, ale s hlavami máme trochu problém. Čím více se blíží konec soutěže, tím více budou zápasy těžší a těžší.

Kluci klid, MÁTE NA TO!!!! Fotbal hrajeme pro radost :-) Jen tak dál kluci, děláte nám velkou radost. Ale pořád myslete na to, že se ještě máme pořád co učit a hlavně se chceme pořád zlepšovat!!!

SK Libuš – FK Zlíchov 1914   2:2 (0:1)

V týdnu před utkáním jsme se jen modlili, aby nás bylo alespoň jedenáct, protože počet zraněných rapidně stoupl (k dlouhodobě zraněným – Beran, Karban, Moravec, přibyli Nekola, Koś, Stuchlík, Voženílek ještě odpykával nesmyslný trest a Hruška s Michálkem byli vytíženi pracovně). Navíc Ivančo hrál s obstříknutým kolenem a Bouška chytal s horečkou. Naštěstí spolupráce s naším starším dorostem funguje bezvadně a tak nám šli pomoci hned čtyři dorostenci (Houdek Petr, Gabriel Ondřej, Kos Jonáš a Voženílek Matěj), kterým patří velký dík.

Soupeř naštěstí pro nás však nebyl též v plné síle a tak byli obě mužstva, jak oslabená, tak i malinko nervózní, což na naší hře bylo hodně znát – hlavně v prvním poločase. Sice jsme nehráli nijak kombinačně, ale dlouhými míči jsme se snažili dostávat za obranu hostů, to se nám i občas podařilo, ale vypracované šance jsme buď zahodili nepřesnou přihrávkou, nedůraznou koncovkou, nebo nás vychytal hostující brankář. V třicátépáté minutě přišel pro nás trest, i když jsme byli o něco lepším týmem, tak hosté hrozili hlavně z rohových kopů a právě po jednom z nich se ujali vedení. Posledních deset minut se hrál z obou stran hodně špatný fotbal a diváci asi hodně trpěli.

O poločasové pauze jsme si museli několik taktických věcí více upřesnit a hlavně jsme chtěli zápas otočit v náš prospěch. To se nám vlastně povedlo během patnácti minut (mohlo to být i dříve, kdyby jsme opět proměnili naše šance) – nejdříve se trefil Krejča stehnem, když dobře naběhl na Dukátův rohový kop a o tři minuty později opět po centru Dukáta se prosadil agilní Ivančo. Vypadalo to, že máme zápas ve své moci a zápas bude jen otázka skóre. Ovšem bohužel to byl omyl, naše velké šance jsme neproměnili a tak soupeř po pár minutách vyrovnal. Obě mužstva chtěla vyhrát, ale chybělo více klidu ve finální části a tak se nakonec body dělily. Před utkáním by jsme zřejmě bod brali, ale nakonec spokojeni určitě být nemůžeme, jelikož jsme měli jasně zvítězit.

V pátek na trénink přišel i Honza Karban, který jde za týden na plastiku kolenních vazů a chtěl nám aspoň na chvíli pomoci, ale jeho zranění ho bohužel do zápasu nakonec nepustilo, ale i tak mu patří velký dík a hlavně mu přejeme, ať se co nejdříve uzdraví a může být zase mezi námi v plné síle.
Další utkání odehrajeme v sobotu 20.5. od 10:15 na hřišti Slavoje Podolí.

Nejlepší hráči z pohledu SK Libuš:   1. Šupina;   2. Ivančo;   3. Krejča, Vašek

SK Libuš – TJ Sokol Cholupice   10:3 (3:0 2:2 2:1 3:0)

Po hektickém a krásném zápase s týmem Modřan, ještě plni dojmů, čekal naše borce další soupeř s horní části tabulky. Počáteční soupeřovu snahu o kombinační hru narušovali naši hráči včasným napadáním a příkladným obsazováním. Díky naší aktivní hře a z toho plynoucích chyb soupeře, jsme po přesných střelách vyhráli první čtvrtinu 3:0.

Poté co se soupeř snažil zlepšenou hrou v druhé čtvrtině obrátit misky vah výsledku na svojí stranu, pokračovali naši borci v nastaveném trendu a soupeře prakticky nepustili k žádné možnosti obratu utkání.

V tomto duchu se vedl i zbytek utkání a nebýt výkonu brankaře soupeře a spousty zahozených šancí či pološancí mohl být brankový rozdíl i vyšší. Pro navýšení brankového rozdílu klukům scházel větší klid a více důrazu, jaký předvedl Luky Michalko při svém gólu.

I když je třeba hráčům poblahopřát k vítězství, nesmí usnout na vavřínech a stále pracovat. Toho vítězství berme i jako předčasný sváteční dárek pro maminky hráčů a doufejme, že stejný dárek v podobě vítězství dostanou i otcové.
PS: 18. 06. Ne 17:00 SK Uh. sklady Praha – SK Libuš.