SK Libuš

SK Union Vršovice – SK Libuš   6:0 (3:0)

Po třech zápasech bez porážky, přišla krutá lekce, v podobě výprasku od Vršovic. Před utkáním se nám rozpadla vlivem zranění obrana, která zatím fungovala velice dobře, a tak jsme byli nuceni udělat několik změn, se kterými se hráči moc dobře nepopasovali. Celému týmu se utkání nepovedlo, a tak se musíme soustředit na další utkání, ve kterém budeme chtít odčinit tento výsledek.

SK Libuš – SK Motorlet Praha   1:0 (0:0)

Čtvrté kolo a my jsme konečně měli pohromadě naší ofenzivu, bohužel se nám ale rozpadla celá obrana (David, Jirka, Abdi) a řešili jsme velký problém s brankářem. K tomu ještě po horečkách hrál Hop, který ale nechtěl kluky nechal na holičkách a přišel odehrát na co mu síly stačily.

A tak dostali příležitost kluci, který ještě od začátku nešli a musím je pochválit, nezahráli vůbec špatně. Do branky jsme dali Alberta (05), který s fotbalem teprve začíná (hraje fotbal čtyři měsíce) a oni on si nevedl vůbec špatně. Několikrát kluky v brance podržel.

A tak dnešní úkol zněl jasně, hrát co nejvíce na naší útočné polovině a soupeře nepouštět vůbec do zakončení. Začátek utkání a my jsme začali náporem, kýženou branku jsme nedali a těžiště hry se přesunulo k nám do obranné poloviny, kde naše chyby, které pramenily z naší pomalé hry s míčem dávaly šance soupeři. Tady se nejvíce projevila ztráta Davida v brance, který je schopen hrát oběma nohama a klukům tím velmi při rozehrávce pomoci, bohužel Alberta jsme to pořádně ještě nenaučili a tak kluci raději vymýšleli jiné varianty a tím přicházely naše chyby. I my jsme měli nějaké šance, ale jak už bývá smutnou tradicí, tak jsme je nevyužili. Na druhou stranu nám dělal velký problém pohyb soupeře, který byl živější a také si vytvořil šance, které stejně jako my nevyužil a tak první poločas skončil bez branek.

V kabině jsme kluky nabádali, aby měli v zakončení více klidu a nebyli zbrklí. Druhý poločas byl stejně bojovný jako první a bylo jasné, že kdo dá branku, tak bude k vítězství velmi blízko. Hra se odehrávala spíše na naší útočné polovině, ale soupeř velmi hrozil z brejků. Hra plynula a i přibývalo nervozity v ochozech, kam i dnes přišlo přes 100 diváků, což je velmi pěkná návštěva. Zbývala jedna minuta do konce utkání a nám se povedla rychlá akce, kdy Luky postupoval sám na brankáře a ještě nesobecky posunul balón na Dana, který měl lehkou práci dopravit míč do prázdné branky a my jsme šli do vedení 1:0. Po chvilce zápas skončil a my se radovali z druhé domácí výhry.

Dnes to byl hodně vyrovnaný zápas, kdy mohli vyhrát obě mužstva. Myslím si, že jsme o tu jednu branku byli lepším týmem my, ale rozhodně jsme měli i více štěstí. Jsem velmi rád, že dnes kluci makali a bojovali až do konce utkání a odměnou jim je vítězství a důležité tři body. Další velmi těžký zápas a zkušenosti, které nás zase posunou. Více bojovností než fotbalovostí dnes kluci zápas zvládli. Věřím, že z nás odpadne nervozita, kluci si zvyknou na tempo a tvrdost, které se v soutěži hraje a přijde i větší fotbalovost.

Jen tak dál kluci, děláte nám velkou radost!! Znovu i dnes jsme se přesvědčili, že se máme ještě pořád co učit, ale hlavně se chceme pořád zlepšovat!!!

SK Ďáblice – SK Libuš   8:2 (5:2)

V neděli nás čekal výlet na druhý konec Prahy, počasí ošklivé a před zápasem obavy, co nás čeká. První dobrá zpráva byla, že hrajeme na trávě a bohužel to bylo poslední pozitivum dne.

Domácích od začátku bylo plné hřiště, výborně se pohybovali, hráli jednoduše a nedovolili nám vůbec nic. Nám se nedařilo, nic nepomáhalo, prostě jsme nestíhali. Po čtvrté brance soupeř zvolnil a nám se podařilo snížit, ale chyba v rozehrávce znamenala další branku a bylo rozhodnuto.

Ve 2. poločase není co hodnotit, domácí hráli dobře a my byli úplně neškodní. Takže po čtyřech kolech bez porážky jsme tvrdě dopadli na zem a začínáme od začátku. Borci, tak to asi nepůjde, musíme zlepšit pohyb, přidat ve fotbalových schopnostech a hrát srdcem. Záleží na vás, jak se z této kruté porážky poučíte.

Bilance 1. poločas: střelba na branku 11:6, mimo 3:1, rohy 1:3, fauly 6:6. (druhý poločas jsem už nepsal, už jsem jen tiše trpěl…)

Bohemians 1905 C – SK Libuš   16:2 (5:2)

Další sobota, tentokrát v devět ráno v Hrdlořezích. Na Bohemku se všichni těšili, proto dnes žádná omluvenka, kromě v týdnu zraněného Maxe, Meryho, který byl u táty, nemocného vedoucího Petra a Ládi, který dává přednost před fotbalem hokeji. Zbytek včas a bez omluvenek. Opět bez rozhodčího, tentokrát pískal jeden z domácích.

Od prvních minut byl vidět rozdíl mezi ve žlutém hrajícími hráči Bohemky a v zeleném hrajícími hráči hostující Libuše. Žlutí byli všude dříve, rychleji, přesněji a lépe kombinovali, neustále stříleli, běhali, bojovali. Vypadalo to, že naši jen stojí a koukají, jak to dopadne. Po jednom ze soupeřových rohů se na polovině hřiště zapomněl Robik a po našem odkopu se mu podařilo vstřelit náš první gól. Po podobné akci se nám ke konci poločasu podobná akce podařila ještě jednou, tentokrát gól vstřelil Tomy. Do půlky jsme jich dostali jen pět, což bylo celkem uspokojující.

Ve druhém poločase soupeř ještě přidal a zrychlil, naše to přestalo bavit a dostali jsme tolik gólů, co snad ještě nikdy. Jediným kladným momentem v tomto zápase byl výkon Kenyho v brance, který minimálně deset dalších šancí chytil.

Tentokrát hrůza, příšerné. Snad opět příště.