SK Libuš

AFK Slavoj Podolí – SK Libuš 1:0 (1:0)

Ve středu jsme jeli k dohrávce druhého kola do nedalekého Podolí k soupeři, který dopředu vyhlásil, že přebor chce vyhrát a s námi bral zápas jako zápas podzimu. Už v týdnu jsme kluky připravovali na atmosféru, která je při zápase čeká a mysleli jsme si, že jsme na vše dobře připravení. Bohužel průběh zápasu ukázal, že jsme se hodně zmýlili :-(

Hned první minuty ukázaly, co na nás domácí budou hrát, žádná rozehrávka, ale vše jednoduše z první pryč, co nejdál od své branky. My se snažili hrát kombinačně, ale ani nám to dnes moc nešlo. Dobře jsme vyjížděli od branky, kdy jsme se kombinací dostali přes domácí presink, ale pak nám chyběla předfinální a finální kolmá nahrávka za obranu domácích. Ti před své vápno postavili autobus a my se s tím nedokázali poradit. Hodně jsme kazili a ani se nám nechtělo moc běhat. Přišla 17. minuta a soupeř házel dlouhý aut, který jsme se štěstím zvládli a Sam balón výběhem zachytil. Kluky na dlouhé auty upozorňuji a říkám, jak kdo má stát. Mám za to, že mě poslouchají a už vědí. Chyba – ani ne za minutu se situace opakuje s tím rozdílem, že už nemáme štěstí a domácí útočník postupuje na Sama, (který stojí v bráně, místo aby balón ve vápně sebral) úplně sám a nemá problém se zakončením. My rázem úplně zbytečně prohráváme 0:1. Po chvilce domácí obránce podklouzl a Péša postupoval sám na domácího brankáře, bohužel své sólo neproměnil. Zbytek prvního poločasu jsme nepředvedli už vůbec nic a měli i velké štěstí, že se domácí neprosadili po závarech před naší brankou vícekrát (nastřelil dvě tyče). A tak přišel poločas. Za předváděnou hru, nasazení a bojovnost, které se vše rovnalo nule, přišlo fénování a důrazné vysvětlení, co, kdo a jak má hrát.

Druhý poločas už byl o trochu lepší, ale pořád to bylo bojácné a velmi ustrašené. Soupeř už jen bránil svůj náskok. Dobře jsme rozbíhali krajní obránce, bohužel většina našich akcí končila nepřesnou rozehrávkou, kterou soupeř odkopl a my znovu museli akce rozehrávat. Hráli jsme do plných. Důraz domácích nám dělal problémy, byli jsme podráždění a úplně mimo. I tak jsme si vypracovali několik dobrých příležitostí, které měli skončit v domácí brance. Dvakrát jsme netrefili ani prázdnou branku, protože jsme šli do všech soubojů ze strachem a proto je prohrávali.

A tak přišla naše první prohra. Dnes jsem velmi zklamán přístupem všech kluků. Jeden jako druhý zápas nezvládli psychicky a vyloženě se pokadili. Při vší úctě k soupeři, tak byl velmi fotbalově špatný, ale chtěl vyhrát a to bylo vidět, jak se povzbuzovali, jak zápasem žili a do všech soubojů šli naplno a na rozdíl od nás hráli srdíčkem a na nás to bohužel stačilo. Myslel jsem si, že i psychicky jsou kluci úplně jinde, bohužel i tam nás čeká ještě hodně práce. Prohrát se může, ale vždy se vztyčenou hlavou a svědomím, že jsem udělal maximum, aby se neprohrálo a to dnes říci opravdu nemůžu. Nejsem tak naivní, abych si myslel, že celým ročníkem projdeme bez zaváhání a bez prohry, ale dnešek je pro mě opravdu velkým zklamáním.

Pořád se fotbal učíme a bohužel i prohry k životu patří a jen doufám, že si z ní kluci vezmou ponaučení, že když se fotbalově nedaří, tak o to víc se musí bojovat!!!

SK Libuš – SK Slavia Praha – dívky   4:3 (3:2)

Ve třetím kole jsme doma přivítali holky ze Slavie. Jak už povinnost říká, vše sešívané musíš porazit :-). S nominací nebyl problém, protože snad všichni kluci chtěli proti holkám hrát, kdo ví proč? :-) Kluky jsme před zápasem upozorňovali, aby nekoukali na to, že hrají proti holkám, že ty je určitě šetřit nebudou a dají jim pořádně do těla.

A hned první rychlostní běh v zápase nám dal za pravdu, souboj rameno na rameno a po chvilce se náš bojovník válí po zemi a holčina dál utíká za balónem.. Musím sportovně uznat, že holky za kluky vůbec nezaostávali, spíše naopak. V zápase jsme nebyli fotbalovějším týmem, zaostávali jsme v rychlosti, kdy někteří hoši vůbec nestíhali tempu hry a byli jsme všude druzí. Pro mě zápas, který mi ukázal, kdo na co má a kdo je jen bohužel do počtu a jen se nechá táhnout týmem. Holky jsme fotbalově nepřehráli, ale silou jedinců přetlačili a tím jsme dnešní zápas nezaslouženě a s ostudou vyhráli.

Doufám, že si kluci vybrali slabší chvilku a v příštím zápase mě přesvědčí, že si zaslouží hrát fotbal za Libuš.

SK Libuš – CU Bohemians Praha   28:8 (7:1 11:1 5:3 5:3)

V neděli dopoledne jsme na domácí půdě přivítali mužstvo CU Bohemians Praha. I přes nepřízeň počasí se nás na zápas sešlo celkem patnáct a tak jsme mohli točit tři čtyřky. V zelenobílých barvách si premiéru odbyli Honza Hodánek, Filip Kubíček, Tomík a Maty.

Před zápasem jsme kluky i holky nabudili tím, že nastoupí proti slavnému klubu z Vršovic a řekli jsme si, že pokud budeme hrát a snažit se, jako v minulých zápasech, vítězství nás nemine. Jakmile rozhodčí poprvé hvízdnul do píšťaly, do soupeře jsme se zakousli a nepustili ho z jeho vlastní poloviny. Výsledkem toho bylo vedení 1:0, které svým prvním gólem v našem dresu zařídil Honza. V dnešním zápase to ale nebylo jeho poslední slovo a po konci utkání jsem u jeho jména napočítal celkem devět branek! Hodně vydařená premiéra a velká gratulace od trenérů: Honzo, jen tak dál!!! Z naší strany to však nebylo v první čtvrtině zdaleka vše. Po dvou brankách Šimona, premiérovém gólu Filipa a hattricku Ondry (kterým patří taky velká gratulace!!!) jsme soupeři nastříleli sedm branek a po prvních patnácti minutách vedli 7:1.

Druhá čtvrtina byla zrcadlem té první. Celé mužstvo pracovalo, tak jak jsme si představovali. Přihrávali si, v situaci jeden na jednoho se nebáli udělat kličku, při ztrátě balónu se zodpovědně vraceli, prostě pro trenéra radost pohledět. V této části zápasu jsme soupeři dokázali dát jedenáct branek. Čtyřikrát to dokázal Honza, dvougólový byli Kuba s Pavel a po gólu přidali Ondra, Ivča a Jirka. Soupeř se dokázal prosadit znovu jen jednou a skóre tak v polovině zápasu bylo 18:2.

Ve třetí i čtvrté čtvrtině jsme malinko polevili a nechali hrát i soupeře. Obě zbylé patnáctiminutovky jsme sice vyhráli shodně 5:3, ale naše koncentrace už opadla a my se tolik nesoustředili (ale u dětí se není čemu divit, když vedou, jak se říká „o parník“, i když se jim snažíme během zápasu výsledek neříkat a dozvědí se ho až v kabině po zápase, v tomto případě si to asi dokázali sami spočítat). Trefili se ještě: čtyřikrát Honza, třikrát Kuba, dvakrát Láďa a svou premiérovou trefu si připsal i Tomík, kterému patří též velká gratulace!

Celá dnešní sestava si zaslouží velkou pochvalu za snahu, bojovnost a předvedený výkon! Velké dík patří i rodičům a fanouškům, co nás přišli podpořit a fandili tak, jak se fandit má! Další zápas odehrajeme opět na domácím hřišti a to v předehrávce čtvrtého kola, ve čtvrtek 28.9. od 9:30 proti SK Dolní Měcholupy. Tak nás přijďte podpořit!!!

SK Libuš – TJ Praga   6:1 (2:0)

V sobotu po obědě jsme doma přivítali velmi silného soupeře z Pragy. Až na tři hráče měl soupeř totožný tým, který v minulé sezoně ve starších žácích vyhrál svou soutěž. Zatím proti nám stál nejtěžší protivník a byl jsem zvědavý, jak si s ním kluci poradí.

Zápas začal naší aktivitou a hned v osmé minutě jsme šli Péšou do vedení 1:0. Kluci se snažili hrát svou hru, po většinu času se hrálo na naší útočné polovině, jen další branky nepřicházely. Soupeř se dobře posouval a kluci neměli tolik času na kombinaci. Hráli jsme trpělivě a jak se čas posouval, tak soupeři docházely síly, už nám nechával prostor a tolik nestíhal. Dostávali jsme se častěji do zakončení, jen ta koncovka :-(. V 28. minutě jsme předvedli dobrou kombinaci se zrychlením hry kolmou nahrávkou za obranu, kdy nám dal větší klid v zápase Péša a my se dostali do vedení – 2:0. První poločas se už dohrál a my šli do kabin s vedením 2:0.

Kluky jsme nabádali, aby hráli dál trpělivě, že dnes to nebude žádná velká kanonáda, ale že šance přijdou a my musíme být produktivní. Druhý poločas začal soupeřovou rozehrávkou, který balón posouval až k brankáři. Rozehrávku dobře přečetl Alf a nevídaným (pro něj) rychlým sprintem se dostal k míči dříve než brankář, kterému udělal kličku a už neměl problém trefit prázdnou branku – 3:0. Hned po minutě si narážečkou vyměnili balón Beny s Domem (rodinná souhra) a Beny následnou střelou překonal brankáře po čtvrté – 4:0. Obě naše branky jsme vstřelili do dvou minut.
Po úvodním šoku se soupeř vzpamatoval a začal zlobit i on. V poli nás nepřehrával, ale měl velmi nebezpečné standardní situace, s kterými jsme měli trochu problémy. Po naší ztrátě a následném faulu soupeř zahrával přímý kop. Nacentroval dobře před naší branku, kde Tom svedl souboj s útočníkem, ale bohužel ve snaze balón odhlavičkovat pryč, si dal vlastní branku – 4:1. To se stane a Tomovi nikdo nic nevyčítal. Přestáli jsme další náznaky šancí soupeře, převážně z rohových kopů a začali hrát zase my. Čtyřbrankový náskok nám dal zase Péša, který si v dnešním zápase připsal hattrick a k němu mu moc gratuluji – 5:1. Poslední naší branku v zápase dal Hop, který dobře dohrál situaci, kdy rychle reagoval na odraženou střelu a míč dorazil do sítě – 6:1. Zápas skončil výsledkem 6:1 a my se mohli radovat z dalšího našeho zaslouženého vítězství.

Dnes musím kluky pochválit za dobrou a trpělivou hru, kterou si soupeře připravili a pak trestali jeho chyby v bránění. Měli dobrý pohyb a snažili se hrát kombinační fotbal, žádný odkop. Dobrá práce kluci, děláte nám radost, jen tak dál.

Jen nezapomeňte, že se ještě pořád máme co učit, ale hlavně se pořád chceme zlepšovat!!!