SK Libuš

FA Alexe Zbura – SK Libuš   21:0 (10:0)

Už večer před zápasem jsem koukal na domácí soupisku B TÝMU a ta se snad vůbec nelišila od soupisky A TÝMU a bylo mi jasné, že nás čeká vraždění neviňátek… Na rozdíl od soupeře jsme B tým založili pro kluky, který přecházejí na větší hřiště a seznamují se s ním a pro kluky, který zrovna začínají fotbal hrát. A tak jsme i k zápasu přistoupili.

Hned od začátku nás soupeř přišpendlil na obranou polovinu a bylo jen otázkou času, kdy poprvé kapitulujeme. Ale my jsme se docela drželi, kluci makali a rvali se o každý balón, co jim síly stačili. Poprvé jsme inkasovali v sedmé minutě a pak to už jelo. Do poločasu jsme dostali deset branek, v druhém o jeden více a konečné skóre se zastavilo na 21:0 pro domácí borce.

Kluky musím pochválit za statečný výkon a za to, že nepřestávali hrát i z a nepříznivého stavu. Kluci hlavu nahoru, nemáte se za co stydět i porážky patří k životu, jen se z toho co nejrychleji oklepat a dál na sobě pracovat.
Co nás nezabije, to nás posílí. A jak se říká ve fotbalovém jazyce „Vem to ďas, za týden hrajeme zas!“

Je jen škoda, že soupeř nepřistoupil k utkání jako my a že nenasadil kluky, kterým by utkání něco dalo (a to kluků má více než my). Což nechápali i domácí rodiče, ale to není náš problém. Nevím, možná si někdo honí své ego, nebo chce jen vyhrávat, ale fotbal by měl dělat především pro ty kluky a ne jen pro svoje potěšení!

SK Libuš – SK Union Vršovice B   1:5 (0:5)

V sobotu bylo hezké slunečné ráno, tak jsem se docela těšil na hřiště. Sraz jsem dal později, abychom se mohli více vyspinkat. Podařilo se, že jsme se i půl hodiny před zápasem sešli. V sestavě dostali přednost starší dorostenci, jelikož kluky z ml. dorostu čekalo ještě derby na Braníku. Zápas začal dobře, naší přihrávkou dozadu a ve 30. vteřině už jsme mohli prohrávat. Potom jsme chvilku hráli dopředu, ale Sam své šance pokazil, Šmejkyho dobrou střelu brankář vyrazil. Zahrávali jsme roh, hosté získali míč, rozehráli rychle dopředu, útočník si pohrál s Vaškem a přehodil Houďase. To soupeře povzbudilo a přestávali jsme stíhat, několikrát jsme měli štěstí, ale byla to jen otázka času, kdy dostaneme další branky. Nebyli jsme schopni si přihrát, neudrželi jsme míč na soupeřově polovině a nestačili jsme běhat. Když se nám podařilo dostat se za půlku, tak jsme naběhli do ofsajdu. Prostě se nedařilo a ani taktika nebyla nejlepší, naši útoční hráči se nevraceli, takže jsme hráli na 4 útočníky (bohužel bez efektu) a vzadu nám hráči chyběli. Soupeř hrál s námi bago a dával nám jeden gól za druhým. Naštěstí přišel poločas – řekli jsme si že se budeme snažit hlavně neudělat ostudu.

Vystřídali jsme, změnili rozestavení a začali více běhat a najednou to bylo mnohem lepší. Dostávali jsme se i do zakončení, ale branku jsme dali jen jednu. Ostatní šance jsme zahodili. Škoda už druhý zápas jsme ztratili naší nedisciplinova­ností – jak herní tak slovní a hlavně nehrajeme jako tým a to mně mrzí ze všeho nejvíce.

SK Čechie Uhříněves – SK Libuš   1:12 (0:3)

K dalšímu zápasu jsme jeli v neděli odpoledne, místo na derby ACS-SKS, do Uhříněvsi, která dostávala příděly branek, jako kdyby se jí celý přeborový tým, z kterého spadla, úplně rozpadl. A podle průběhu zápasu to tak asi bylo (trenérkou počínaje).

Od začátku zápasu byla znát naše převaha, byli jsme rychlejší s míčem i bez míče, při rozehrávce i při házení autů, prostě při všem. Vytvořili jsme si opět velké množství šancí, ale celých prvních deset minut jsme nebyli schopni je proměnit. Pak se však naši hráči trochu zklidnili a začali trefovat branku přesněji. V prvním poločase se trefil jako první Adam, pak přidal druhou branku Láďa a třetí opět Adam. Za stavu 3:0 pro nás se pískal poločas.

Do druhé půle jsme zkusili některé kluky na některých postech prohodit a třeba dvojice Šimon – Fanda se ukázala směrem dopředu jako celkem slušná konkurence pro útočníky, kteří si naopak zkusili zahrát vzadu. Ve druhém poločase střelecké hody otevřel Láďa, další gól vstřelil Miloš a pak dovršili hattrick nejdříve Adam a vzápětí po něm i Láďa. Další branky přidali ještě do prázdné Žeňa, levou nohou Šimon, Bi, po jehož rohu si domácí sami srazili míč do branky, Štulda po trestném kopu a poslední po Láďově parádní přihrávce Filip D. Jeden gól jsme inkasovali vinou špatné rozehrávky a domluvy s brankářem, ale i to se může stát a za stavu 9:0 taková branka nic neřeší.

Opět vítězství, opět hodně gólů, tentokrát opravdu zasloužené. Blahopřejeme, jen tak dál.

SK Ďáblice – SK Libuš   5:2 (3:0)

V neděli nás čekal těžký den a dvojzápas. Takže potíže se sestavou a počtem hráčů. Nakonec se nám podařilo dát dohromady nejsilnější sestavu a bez kluků z mladšího dorostu. Bohužel se to nepotvrdilo na hřišti, hráli jsme hlavně v 1. poločase hodně špatně a individuálně, chyběla rychlejší kombinace a průniková přihrávka. Pravdou je, že domácí hráli hodně důrazně, často až za hranicí pravidel a to našim vodičům míče nedělalo dobře. Sice jsme zahrávali hodně přímých kopů, ale bez nějakého nebezpečí pro domácí branku. To domácí hráči byli mnohem lepší v útočné činnosti, po naší ztrátě míče ve středu hřiště volili vždy nejkratší směr k naší brance a v plné rychlosti se snažili zakončit. Proto měli šance a dvě proměnili, třetí branka byla skoro vlastní – když Buky napálil domácího útočníka a od něj se odrazil míč do branky, Jaromír byl bez šance. To byla těžká rána a pro 2. poločas špatná situace.

Vystřídali jsme (přijeli kluci z ml. dorostu) a začátek jsme opět nezachytili. Naštěstí jsme branku nedostali a naše hra se začala zlepšovat. Po pěkné akci po ose Pecha, Lébl, Gabriel jsme snížili a měli i další šance, bohužel neměli jsme štěstí nebo jsme velmi špatně zakončovali. Domácí nás dvakrát potrestali z rychlých protiútoků, když jsme se nestačili vrátit po naší standardní situaci. Nakonec ještě snížil dobře hrající Gába a to už nestačilo. Po zápase jsme byli všichni naštvaní, ale tentokrát se můžeme zlobit jen sami na sebe. Nepotvrdili jsme dobré výkony z minulých zápasů a zaslouženě prohráli.