SK Libuš

SK Libuš – FK Dukla JM   3:1 (0:1)

Po týdenním volnu (odložený zápas s Motorletem) jsme doma přivítali třetí tým tabulky a našeho nejbližšího pronásledovatele Duklu z Jižního Města. Hrál druhý s třetím a tak se dalo očekávat těžké, bojovné, ale hlavně vyrovnané utkání.

Hned od začátku utkání, nám kluci dokazovali, že jsou úplně někde jinde, než náš dnešní soupeř. Kluci na velmi těžkém terénu předváděli velmi fyzicky náročný nátlakový fotbal, kdy soupeře přišpendlili na vlastní polovině a nenechávali ho vůbec hrát, natož rozehrát.

Hned v první minutě šel Péša sám na brankáře, kterému udělal před vápnem kličku a brankář ho jen fauloval. (před zápasem si pan rozhodčí zavolal oba vedoucí a řekl, že za fauly a řeči bude dávat žluté a červené karty, ať na to kluky upozorní). Rozhodčí hostujícímu brankáři kartu udělil, ale jen pouze žlutou i když měla následovat rovnou červená!!! Na mou otázku proč nedal červenou řekl, že brankář nebyl tím posledním hráčem, že tam byl ještě obránce!!! Toho viděl ale jen pouze pan rozhodčí, protože obránci byli pět metrů za Péšou!! Následný trestný kop kluci netradičně rozehráli, ale následná střela branku minula. Vysokým presinkem a dobrou kombinací jsme se dostávali do jasných šancí. Soupeř vůbec nezachytával naše náběhy a my jsme několikrát šli sami na hostujícího brankáře. Bohužel i dnes byla naše produktivita zoufalá a my jsme zahazovali jednu šanci za šancí. Soupeř nám fyzicky vůbec nestačil a my jasně v zápase dominovali. Jak už bývá zvykem a nepsaným pravidlem, tak po několika našich nevyužitých šancích přišel šok, kdy soupeř dlouhým odkopem překonal náš blok a velmi rychlý krajní záložník se PŘED vápnem dostal o chloupek k balónu dříve než David a následný šprajc o balón posoudil rozhodčí jako faul, který asi byl. O to větší bylo překvapení, že pan rozhodčí odpískal pokutový kop. Penaltu hostující hráč proměnil a my rázem ve dvacátétřetí minutě prohrávali 0:1. Do poločasu naše trápení v koncovce dále pokračovalo a tak první poločas skončil výsledkem 1:0 pro Duklu.

V kabině kluci asi čekali fénování, ale to tentokrát nepřišlo, protože kluci jasně dominovali a bylo jen otázkou času, kdy dáme první branku a kolik jich ještě dál přidáme a zápas otočíme. Soupeř už od 30. minuty tahal nohy a neměl už moc sil. Kluky jsme nabádali, aby hráli trpělivě a pořád ve stejném tempu a zápas určitě otočí, o tom jsem dnes vůbec nepochyboval!!

Druhý poločas kluci dál předváděli totální fotbal, kdy se na hostující branku valil jeden útok za druhým, ale stále jsme se nemohli prosadit. Až přišla 48. minuta a svůj další samostatný nájezd konečně proměnil Žeňa – 1:1. V tu chvíli už nikdo nepochyboval, že to kluci otočí. Kluci soupeře úplně fyzicky odrovnali a na hřišti si dělali, co chtěli. Po dvou minutách od naší branky jsme před vápnem dobře zakombinovali, následné uvolnění Doma soupeř přerušil pouze faulem a my měli také možnost kopat pokutový kop. Balón si vzal Srbák a bez problémů nás poslal do vedení 2:1. Naší poslední branku v zápase dal Péša – 3:1.

Před zápasem jsem čekal vyrovnaný zápas, ale průběh celého zápasu byl až neskutečně jednostrannou záležitostí, kdy kluci v zápase ve všech činnostech dominovali a jen neproměňováním brankových šancí neudělali za zápasu exibici. Na šance snad 30:2, ale konečné skóre jen 3:1.

Kluky dnes musím velmi pochválit za předvedenou kombinační hru na velmi těžkém terénu a v jakém tempu a nasazení celý zápas odehráli. Dnes museli všichni naši fanoušci, kteří zápas viděli, dobře usínat :-)

Kluci děláte nám velkou radost, jen tak dál!! Ale ještě se máme pořád co učit, ale hlavně se pořád chceme zlepšovat!!!

SK Libuš – TJ Sokol Lipence   5:1 (2:0)

Důležitý zápas, hraný takzvaně o šest bodů, jsme zvládli, ale ještě nás tři takové čekají. Zápas začal vzájemným oťukáváním z obou stran, které trvalo jen pět minut a poté jsme již začali soupeře přehrávat a přišla i odměna. Po rohovém kopu Hrušky se prosadil Šupina i za pomoci soupeře a poslal nás do vedení. Za další čtyři minuty byl faulován v pokutovém území Stuchlík a Hruška z penalty navýšil naše vedení. Místo, abychom soupeře dorazili a utkání rozhodli, tak bohužel jsme naopak přestali být aktivní a nechali hrát hosty. Naštěstí pro nás ti této situace nevyužili a dá se říci naší branku pořádně neohrozili. Od pětadvacáté minuty se hráči probrali a začali soutěžit, kdo zahodí větší šanci. Do konce poločasu jich měli minimálně pět, ale skóre se neměnilo a do kabin se šlo za nejhoršího stavu (jak říká pan Csaplár) – dva nula pro nás.

Do druhé půle jsme nastupovali s úmyslem co nejdříve utkání rozhodnout a hlavně neudělat z toho žádný nervák, což se nám hned po pěti minutách povedlo a hosté snížili, asi ze své první střely na naší branku. Naštěstí hned po sedmi minutách byl ve vápně faulovaný agilní Ivančo a Hruška z penalty se nepletl a vrátil nám dvoubrankový náskok. Uteklo dalších sedm minut a tentokrát byl ještě před pokutovým územím faulován dnes velmi dobře hrající Stuchlík, ale neodpustil si vystrčit hned nohu proti soupeři a tak se na obou stranách červenalo a hrálo se o deseti. Rozehrání přímého kopu se ujal Ivančo a udělal to parádně a my vedeme již o tři branky. Poté jsme začali být v defenzivě ještě malinko více laxní a Bouška v naší brance se blýskl třemi bravurními zákroky, to však již mezitím po trestném kopu Čížka a vzdušném souboji Havláka v pokutovém území si dali hosté vlastní branku a my dali po dlouhé době kýženého bůra.

Ve výsledkově velmi dobrém utkání nás však mrzí minimálně tři věci a to, že již poločasový výsledek měl být minimálně jednou takový, poté ve druhém poločase uděláme z utkání chvilkové drama a zbytečné vyloučení Stuchlíka, které nám moc nepomůže hlavně směrem do dalších zápasů.
Další utkání odehrajeme již v úterý 7.11. od 19:30 na UMT Radotín a to s mužstvem Slivence.

Nejlepší hráči z pohledu SK Libuš:   1. Ivančo;   2. Bouška;   3. Hruška, Nekola

SC Xaverov – SK Libuš   5:3 (2:2)

Při pohledu na tabulku a počet bodů s tvrzením, „Historie se neptá“, to byl další ze zápasů, který nemusel dopadnout tak, jak dopadl.

Vzhledem k důležitosti zápasu probíhala úvodní část ve vzájemném oťukávání. Po několika našich neproměněných gólových šancích, bohužel kluci poslali soupeře do dvoubrankového vedení vlastními chybami. Kluci to ovšem nevzdali a zvýšenou aktivitou v druhé části prvního poločasu se po rohu a střele z hranice vápna klukům podařilo do poločasu vyrovnat a ukázat, že na to mají.

Z dojmem lepší hry z konce prvního dějství, jsme vstupovali do druhého poločasu s nadějí na možnosti bodového zisku. Soupeř se prvních deset minut nedostal do žádné šance, bohužel naši hráči nedokázali vstřelit rozdílový gól. Takže se opět potvrdilo pravidlo „nedáš-dostaneš“ a soupeř se opět po našich chybách dostal do tříbrankového vedení. I když se podařilo z pokutového kopu snížit, kluci již v sobě nenašli sílu na obrat.

Z průběhu nejen tohoto, ale i některých zápasů předešlých, je patrné, že kluci potřebují ke vstřelení gólů spoustu šancí a taky trošku toho fotbalového štěstí. Tak si přejme, ať se to v jarní sezóně otočí.

TJ Kyje Praha 14 – SK Libuš   12:6 (3:1 3:0 4:4 2:1)

V hustém pátečním provozu jsme museli absolvovat cestu přes celou Prahu až do Kyjí, kde jsme od pěti hodin s místními borci rozehráli další soutěžní zápas. Hrálo se pod umělým osvětlením, což pro mnohé z našich hráčů byla novinka.

Zápas jsme nezačali vůbec špatně a soupeře na dobrých pět minut zatlačili na jeho obranné polovině. Bohužel se nám z tohoto tlaku nepodařilo vstřelit branku a soupeř to dokázal potrestat. Z prvního úniku dokázal skórovat a hra se začala pomalu vyrovnávat. První čtvrtina vyzněla vítězně pro soupeře a to v poměru 3:1, když se za libušské barvy dokázal prosadit dnes pětigólový Honza Hodánek.

Od druhé čtvrtiny už měl soupeř na hřišti menší převahu, kterou také dokázal zužitkovat a nakonec zvítězit 12:6. Za zmínku určitě ještě stojí gól Věrky, která dnešní střelecký účet uzavřela. Když se ocitla s balónem u nohy tváří tvář soupeřově brankáři, tak nezazmatkovala a s elegancí a klidem ho dokázala přelobovat stylem „alá Panenka“.

I když z toho dnes vítězství nebylo, tak celé mužstvo zaslouží pochvalu za předvedenou hru! Je radost pohledět na hráče, kteří s hlavou nahoře hledají své spoluhráče, aby jim mohli přihrát do lepší pozice.
Děláte nám radost dámy a pánové!!!

Ještě bych chtěl poděkovat dnešnímu soupeři, že se také nenechal zmanipulovat pro mě nesmyslným pravidlem, které hráči v mladší přípravce umožňuje autové vhazování zahrát tím stylem, že si balón položí na zem, třikrát si ho „ťukne“ před sebe a může pálit na bránu, ale že autové vhazování, tak jak už je patrné z názvu standardní situace, zahrává vhozením. Čtyři roky budeme učit fotbalisty auty zahrávat nohou a pak po nich najednou budeme chtít, aby auty házeli??? Je to jen můj názor, ale účel tohoto pravidla asi opravdu nikdy nepochopím…..!