SK Libuš

SK Libuš – SK Viktoria Štěrboholy   25:7 (6:1 6:2 3:1 10:3)

V prvním jarním utkání jsme nastoupili proti týmu Štěrbohol, který v letošní soutěži hraje s výrazně mladším kádrem než ostatní týmy. Věkový handicap byl samozřejmě na hřišti znát, na hřišti jsme měli převahu, ale i přesto nás štěrboholští kluci překvapili, jak moc se za poslední půlrok od našeho posledního vzájemného zápasu zlepšili. Hráli nebojácně a využívali každou možnost k zaútočení na naší branku.

Na naší hře bylo znát, že jsme zimní období strávili v halách. Ze začátku nám chvíli trvalo, než jsme se srovnali s tím, že venkovní hřiště má přece jen větší rozměry, ale když toho kluci začali ve hře využívat a začali hrát více po stranách, povedla se jim řada pěkných akcí s krásnými přihrávkami, které se dařilo úspěšně zakončovat. A to toho ještě hodně pochytal dobrý soupeřův brankář. Naopak dozadu se v tomto zápase klukům moc nechtělo, naše bránění se musí zlepšit, protože dostat 7 branek je v tomto zápase prostě hodně.

Takže kluci, hra dopředu dobrá, pochvala zejména za řadu dobrých náběhů při našich útočných akcích (i když ne vždy byl nabíhající spoluhráč „využit“, ale je super, když hráč s míčem měl často možnost volby: vystřelit nebo přihrát do dobré pozice spoluhráči). Ale je potřeba myslet i na to, že když se přijde o míč, musí se i bránit. Protože i soupeři umí střílet góly, tak jim to musíme zkoušet alespoň ztížit.

Bylo vstřeleno celkem 23 branek:

Hezká bilance – tak doufám, že se vám, páni střelci, bude dařit i v mistrovských utkáních.

Turnaj odehráli obě mužstva našich dorostů a zaslouženě jej vyhráli, jediná prohra byla se Sokolem Řepy. Jinak jsme podávali kvalitní výkony a byla to pro nás dobrá příprava.

SK Libuš – FK Dobřejovice   0:6 (0:3)

V posledním utkání zimní ligy jsme se utkali s pořádajícím týmem, který proti nám postavil kluky o rok mladší, ale na jejich výkonu to vůbec nebylo znát. Nám se při rozcvičování zranil Keny, který dostal míčem do ruky tak nešťastně, že má zlomené zápěstí a sádru na tři týdny. Do branky šel tedy Mates, který chytal již minule a opět si nevedl nejhůř. Protože znovu několik hráčů omluvili rodiče ze zdravotních důvodů, někteří se neomluvili vůbec a někteří odjeli na hory a podobně, naše sestava opět nebyla kompletní a myslím si, že s tímto přístupem nikdy ani nebude. Naštěstí se nám uzdravil alespoň trenér, což bylo asi jediným plusem tohoto utkání.

Od prvních minut se hrál vyrovnaný zápas se spoustou šancí na obou stranách, soupeřovy útočníci však s nabídnutými příležitostmi zacházeli lépe a dokázali je i proměnit na rozdíl od našich hráčů, kteří nebyli schopni trefit branku ani z bezprostřední blízkosti. Soupeři k utkání přistoupili velice bojovně, byli rychlejší s míčem i bez míče, lépe spolupracovali hlavně směrem dopředu a postupem času začala jejich hra převyšovat náš styl nepovedených odkopů, nepřesných přihrávek a neochoty pomoci jeden druhému. Do poločasu jsme inkasovali jen třikrát a branku soupeře trefili maximálně dvakrát.

O poločasové přestávce jsme klukům připomínali, že fotbal je především zábava a musí je to bavit, ale polovina z nich ani neposlouchala, co jim říkáme a dělali si, co chtěli. Stejně tak to vypadalo i na hřišti, kde se nám alespoň podařilo několikrát trefit soupeřovu branku a několik slibných šancí jsme neproměnili díky zbrklosti a nepřesné střelbě. Nakonec jsme dostali ještě další tři branky, udělali soupeřům velikou radost a prohráli tak další utkání zimní ligy díky přístupu a chování většiny vynikajících individualit v našem skvělém týmu.

Bohužel opět porážka, snad zase příště.