SK Libuš

SK Libuš – FK FC Zličín   1:1 (1:1)

V sobotu po obědě jsme doma přivítali kluky ze Zličína. Podle papírových předpokladů jsme se soupeřem neměli mít velké problémy, ale znovu jsme se přesvědčili, že se sám nikdo neporazí a vždy jen záleží na našem výkonu.

Úvod zápasu nenasvědčoval tomu, že bychom měli ztratit nějaké body. Soupeř se zaměřil na obranu a podnikal brejky a my dobývali jejich branku. I dnes jsme nechytili začátek, byli jsme pomalí, nedůrazní a nechtělo se nám moc běhat. Soupeř byl v prvních minutách nebezpečnější a nutno říci, že jsme ho sami dostávali do hry naší špatnou hrou. Když jsme dobře zakombinovali, tak jsme se dostávali do dobrých brankových příležitostí, kdy jen Filip měl na noze čtyři branky, ale bohužel to neřešil dobře. A tak se znovu oprášilo staré nedáš – dostaneš. Po našem odkopu, kdy si pořád říkáme, že první myšlenka je míč rozehrát, se soupeř dostal za naší rozestoupenou obranu a z brejku otevřel skóre utkání – 0:1. Po vstřelené brance se Zličín ještě více zatáhl a nejraději by už vůbec nehrál. Při každé možné chvilce hráči zdržovali a tahali čas :-(. Nevím, jestli tohle je správná cesta pro malé fotbalisty, učit je tyhle návyky, ale to je vizitka každého týmu a především trenéra. My touhle cestou nikdy nepůjdeme, právě naopak. Po klucích chceme, aby pořád hráli naplno a určitě je nikdy nepovedeme k antifotbalu. Do poločasu jsme nevyužili další šance, které jsme zahazovali jako na běžícím páse. Až v poslední minutě prvního poločasu jsme kopali několikátý roh, který výborně rozehrál Alf na zcela volného Dana, pro kterého už nebyl velký problém trefil z brankové čáry prázdnou branku – 1:1. A pískal se poločas.

O přestávce jsme kluky nabádali ať hrají trpělivě a nejsou zbrklí v zakončení. Druhý poločas se skoro celý odehrál na polovině soupeře, který se před naší branku dostával jen sporadicky z brejků. Čím více letěl čas, tak soupeřovy brejky byly nebezpečnější. Kluci se snažili, ale místo střely jsme chtěli míč dovézt až do branky. Soupeř bránil své vápno v šesti lidech a musím uznat, že měl velmi dobrého brankáře, který několikrát svůj tým podržel. Ale co my dnes nedali :-(, když už jsme překonali brankáře, tak jsme trefili tyče, nebo stojícího obránce v brance. Bohužel nám dnes ani rozhodčí nepřál, některé zákroky a fauly ve vápně pouštěl a Zličínu určitě odpustil jednu penaltu, ale svou nejsilnější chvilku si nechal na poslední minutu. Pro neustálé zdržování soupeře nastavil tři minuty, v poslední minutě jsme zahrávali přímý kop, David nacentroval do vápna, kde obránci míč srazili k Alfovi, který konečně vystřelil a prostřelil hostujícího brankáře. Bohužel k udivení všech, viděl pan rozhodčí Dana v offsidu, ale ten vůbec nehrál, ani na něj nešel balón a vůbec jestli byl v offsidu (jestli vůbec byl, tak se jednalo o mrtvý offside a branka měla platit ).

Nechci a nebudu se vymlouvat na pana rozhodčího, nebo styl hry soupeře. Je jen naše chyba, že jsme v zápase dali pouze jednu branku, protože šancí jsme měli dostatek. Naštvaní můžeme být pouze jen a jen na sebe!!! Kluci makali a moc chtěli zápas otočit v náš prospěch, ale v závěru to už byla křeč a zbytečně jsme uspěchávali akce, které jsme měli hrát klidněji. Asi jsme dnes urazili fotbalového boha a měli den blbec. Mohli jsme hrát až do večera a stejně bychom asi branku nedali. Neproměňování šancí je naše velká slabost, na které neustále pracujeme…

Kluci, hlavu vzhůru, i takové zápasy se někdy hrají, nic se neděje, pořád to máte ve vlastních rukou (nohou) :-). Kluky dnes musím pochválit za to, jak se rvali o vítězství. I když to dnes nevyšlo, tak nám děláte velkou radost kluci, jen tak dál. Ale pořád myslete na to, že se ještě máme pořád co učit, ale hlavně se chceme pořád zlepšovat!!!

Na závěr bych chtěl jen napsat, že jsem neskutečně šťastný, jaké máme v týmu a na Libuši NORMÁLNÍ rodiče, protože to co předváděli trenéři a rodiče ze Zličína mi hlava moc nebere. Přišlo mi, jako kdyby byli z vesnice a přijeli do nenáviděné Prahy :-))).

Fotky k zápasům

AFK Slavoj Podolí – SK Libuš   5:0 (2:0)

Náš zdravotní stav hráčů se nijak nezlepšil a tak jsme ještě v týdnu požádali Tondu Houdka, který studuje v zahraničí, ale momentálně je doma, aby nám šel pomoci, jelikož jsme měli navíc souběh s dorostem. Nakonec si zahrál i druhý brankář Bouška, ale výsledek utkání je pro nás dost krutý.

Zápas jsme nezačali špatně a byli jsme hned od začátku hodně aktivní. Domácí jsme tím trochu zaskočili, ale jakmile se probrali, tak nás hned ve třinácté minutě potrestali gólem. Za další tři minuty přidali druhý a nám se naše plány totálně zhroutily. Domácí naštěstí další šance neproměnili, ale bohužel ani my jsme nedokázali do poločasu alespoň snížit a tak šli domácí do šaten s dvoubrankovým náskokem.

Druhý poločas byl z naší strany opět aktivní, ale po chybě v našem vápně jsme dostali třetí branku a vlastně o osudu zápasu bylo rozhodnuto. Navíc jsme ke konci inkasovali ještě dvakrát, když se domácím podařily dva brejky a ještě navíc ten poslední si srazil do vlastní branky Růžička. Klukům se nedá upřít chuť, bojovnost, nasazení, ale chybí myšlenka, přesná finální nahrávka a u některých i fotbalové myšlení. Navíc vzadu nejsme moc jistí a vpředu jsme zase dost neškodní a to se špatně boduje. Domácí měli v prvním poločase čtyři šance, stejně jako ve druhém a dali pět branek. To je produktivita pro nás z říše snů.

Musíme zmobilizovat své síly a pokusit se bodovat v dalším kole, kdy přivítáme doma v sobotu 27.5. od 10:15 mužstvo Slivence.

Nejlepší hráči z pohledu SK:   ,,NIKDO"

TJ Sokol Bílá Hora B – SK Libuš   15:1 (2:0 3:0 7:1 3:0)

Tento zápas potvrdil pravidlo, že každý zápas je jiný. Naši hráči se zpočátku snažili bojovat o každý balón, ale soupeř, který byl dle tabulkového pohledu daleko za námi, nasadil do zápasu hráče z A týmu a to se ukázalo (společně s absencí našich dalších hráčů), jako klíčové pro další průběh utkání.

Naši hráči se nemohli vyrovnat z kombinační a důraznější hrou soupeře. V útočné fázi se absolutně nedařilo udržet balón, docházelo k přetížení obrany. Rozhodující zlom utkání přišel v třetí čtvrtině a nebýt Kenyho, mohla být prohra i vyšší. Po závěrečném hvizdu se u některých hráčů objevili i slzy, což berme jako znamení, že jim nebyl výsledek lhostejný.

Takže kluci hlavu vzhůru – ke sportu patří jak radost z vítězství, tak i zklamání z prohry. Pro další radost z vítězství je potřeba zlepšit nejen útočnou fázi, ale i celkový přístup k tréninku.

SK Libuš – TJ ABC Braník   5:5 (0:2)

Po týdnu, kdy se utkaly naše A týmy, se střetli na našem hřišti i naše B týmy. Zápas se hrál ve velkém vedru a musím uznat, že si na hřišti kluci nic nedarovali. Žádný z týmů nehrál žádného zanďoura, ale právě naopak. Akce střídala akci a žádný z diváků si ani na chvilku nemohl odpočinout. V prvním poločase jsme byli o trochu horší týmem a zaslouženě jsme prohrávali 0:2.

Druhý poločas nám kluci vše vynahradili a celých 35 minut nás bavili dobrou hrou a výborným týmovým výkonem. Po heroickým výkonu všech kluků se nám podařilo zápas dostat do remízového stavu, který vydržel až do konce utkání.

Dnes musím kluky velmi pochválit, že zápas odmakali a rvali se až do konce o dobrý výsledek. I když jsme v zápase udělali několik zbytečných chyb, které k fotbalu patří (a my se fotbal pořád učíme), tak před vámi kluci dnes smekám!!!

Skvělá práce kluci, dnes jste nám dali krásný zážitek a závěrečná děkovačka obou týmů to jen podtrhuje.. Jen tak dál kluci, děláte nám velkou radost :-)